9.1.2015, Pondělí
Dnes ráno po cestě do práce jsme se bavili o svatbě, sňatku nebo jak to vlastně nazvat. Chvíli jsem z toho byl zmatený o čem vlastně Maruška mluví, ale pak mi to myslím došlo. Měla na mysli něco jako když to nevyjde co si budou její kamarádi myslet. Nejde přece o kamarády jde o nás. Nakonec jsme se dorozumněli a vše bylo v pořádku. Jdeme do toho po hlavě. Doufám, že to pořád vnímá stejně jako já.
V práci jsme byli skoro celou dobu spolu. Pomáhala mi nafotit rifle, které čekají na fotky, aby mohli být vystavené na e-shopu. Taky nám tam visí vzorky nových věcí na příští zimní sezónu. Máňa si tam vybrala docela hezkou bundu. Když musela Maruška do práce, začal jsem vybavolat a věšet další nové vzorky od značky Nitro. Myslím si, že jsem to hezky nachystal a vystavil, uvidím co v pondělí řekne Petr. Ke konci mé práce se vzorky, přišel nahoru Venca. Venca mě asi nemá moc rád. Cítím z něj, že je hodný člověk, ale zatím jsme nějak nezbořili komunikační hranice mezi sebou. Snad se to někdy v budoucnu podaří. Na cestu domů jsem nafasoval prkno, které si v sobotu vyzvedne Zája. Jedou do Livigna. V metru na mě koukali jak kdybych spadl z vyšně. Bylo totiž dětské a velikostně neúměrné mé výšce, asi to vypadalo směšně. Ještě horší to bylo když jsem vystoupil na Pankráci navštívit Marušku v práci. Maruška měla zrovna pauzu, tak jsem si řekli, že zajdeme na jídlo. Jako pravý junák, vytasil jsem kartu, že zaplatím, ale to se nějak nekonalo. Ukázalo se, že už mi na kartě došly peníze. Máří proto musela běžet přes celé Arkády pro peníze, aby za nás zaplatila. Jo, úplně jsem zapomněl. Vojta našel v Praze skvělý obchod, kde se za levno dají vyvolávat filmy. Byl jsem to omrknout a rovnou tam dát jeden vojtův černobýlí film. Negativ a nastříhání stojí 80 korun, pecka!
Maruška má zítra narozeniny. Dárek ode mě už dostala před Vánoci. Byl to poukaz na Coolicha, kterého si sama navrhala a nechala vyrobit. Někdy příští týden jí má dojít, tak jsem zvědavý jak bude vypadat. Narozeninový plán? Půjdeme na jídlo do vietnamské restaurace, na kterou jsem dostal tip od Gabči, mojí kolegyně. Prý je to tam supr, tak to zajdeme zkontrolovat a večer půjdeme na Hobita. Maruška to chce strašně vidět. Mimojiné Máňa si přivydělává tím, že učí lidi anglicky, takže zítra učí. Já jí zatímco ona bude učit povalím koupit knihu. Má knížky moc ráda. Bohužel už si ale nepamatuju, které chce nebo které už přečetla. Snad si zítra vzpomenu.
Když jsem přišel domů, musel jsem ještě skočit pro mlíko do Lidlu, byla to rychlovka. U pokladny předemnou stála starší žena s tmavými vlasi a černými brýlemi, které měli silné obroučky, něco jako Ray Ben. Těď už sedím doma poslouchám blink-182, jím u toho čokoládové bonbóny, které nám dala Maruščina babička a čekám až moje budoucí žena prozvoní a já jí půjdu naproti na zastávku. Večer se asi budeme koukat na film s Liamem Neesonem, který se jmenuje A Walk Among the Tombstones a pak asi usnem, teda já možná už v průběhu filmu.
Dnes ráno po cestě do práce jsme se bavili o svatbě, sňatku nebo jak to vlastně nazvat. Chvíli jsem z toho byl zmatený o čem vlastně Maruška mluví, ale pak mi to myslím došlo. Měla na mysli něco jako když to nevyjde co si budou její kamarádi myslet. Nejde přece o kamarády jde o nás. Nakonec jsme se dorozumněli a vše bylo v pořádku. Jdeme do toho po hlavě. Doufám, že to pořád vnímá stejně jako já.
V práci jsme byli skoro celou dobu spolu. Pomáhala mi nafotit rifle, které čekají na fotky, aby mohli být vystavené na e-shopu. Taky nám tam visí vzorky nových věcí na příští zimní sezónu. Máňa si tam vybrala docela hezkou bundu. Když musela Maruška do práce, začal jsem vybavolat a věšet další nové vzorky od značky Nitro. Myslím si, že jsem to hezky nachystal a vystavil, uvidím co v pondělí řekne Petr. Ke konci mé práce se vzorky, přišel nahoru Venca. Venca mě asi nemá moc rád. Cítím z něj, že je hodný člověk, ale zatím jsme nějak nezbořili komunikační hranice mezi sebou. Snad se to někdy v budoucnu podaří. Na cestu domů jsem nafasoval prkno, které si v sobotu vyzvedne Zája. Jedou do Livigna. V metru na mě koukali jak kdybych spadl z vyšně. Bylo totiž dětské a velikostně neúměrné mé výšce, asi to vypadalo směšně. Ještě horší to bylo když jsem vystoupil na Pankráci navštívit Marušku v práci. Maruška měla zrovna pauzu, tak jsem si řekli, že zajdeme na jídlo. Jako pravý junák, vytasil jsem kartu, že zaplatím, ale to se nějak nekonalo. Ukázalo se, že už mi na kartě došly peníze. Máří proto musela běžet přes celé Arkády pro peníze, aby za nás zaplatila. Jo, úplně jsem zapomněl. Vojta našel v Praze skvělý obchod, kde se za levno dají vyvolávat filmy. Byl jsem to omrknout a rovnou tam dát jeden vojtův černobýlí film. Negativ a nastříhání stojí 80 korun, pecka!
Maruška má zítra narozeniny. Dárek ode mě už dostala před Vánoci. Byl to poukaz na Coolicha, kterého si sama navrhala a nechala vyrobit. Někdy příští týden jí má dojít, tak jsem zvědavý jak bude vypadat. Narozeninový plán? Půjdeme na jídlo do vietnamské restaurace, na kterou jsem dostal tip od Gabči, mojí kolegyně. Prý je to tam supr, tak to zajdeme zkontrolovat a večer půjdeme na Hobita. Maruška to chce strašně vidět. Mimojiné Máňa si přivydělává tím, že učí lidi anglicky, takže zítra učí. Já jí zatímco ona bude učit povalím koupit knihu. Má knížky moc ráda. Bohužel už si ale nepamatuju, které chce nebo které už přečetla. Snad si zítra vzpomenu.
Když jsem přišel domů, musel jsem ještě skočit pro mlíko do Lidlu, byla to rychlovka. U pokladny předemnou stála starší žena s tmavými vlasi a černými brýlemi, které měli silné obroučky, něco jako Ray Ben. Těď už sedím doma poslouchám blink-182, jím u toho čokoládové bonbóny, které nám dala Maruščina babička a čekám až moje budoucí žena prozvoní a já jí půjdu naproti na zastávku. Večer se asi budeme koukat na film s Liamem Neesonem, který se jmenuje A Walk Among the Tombstones a pak asi usnem, teda já možná už v průběhu filmu.
